Expedice Z101: Nedobrovolný čtvrt rok v Súdánu začíná | HUSKY EU

Expedice Z101: Nedobrovolný čtvrt rok v Súdánu začíná

Expedice Z101: Nedobrovolný čtvrt rok v Súdánu začíná

Jediná spojnice mezi egyptsko-súdánskou hranicí a hlavním městem vede podél Nilu a částečně středem pouště. Lemují ji mršiny krav, které vypadly z náklaďáků, benziny bez nafty a spaluje ji úmorné vedro, které provází celý náš nedobrovolný čtvrt rok v Súdánu.

Dva dny v prvním súdánském “městě”

Wadi Halfa je prvním súdánským městem po překročení hranice a svým charakterem připomíná spíše českou vesnici před sto lety. Aglomerace je srovnatelná s Plasy, přičemž Plasy svou metropolitou jsou blíže k New Yorku, nežli Wadi Halfa k Plasům.

Georg v Wadi Halfe

Přemýšlíme, kde tady před 75 lety bydleli Hanzelka se Zikmundem, když v denících zmiňují, že strávili noc v hotelu. Jejich vzor ale následujeme a rovněž se ubytujeme v místním hotelu za 300 Kč na noc a s personálem, který už neuvidíme.

Vyrážíme na obchůzku místa a hned před branami hotelu nám je jasné, že jsme se ocitli v úplně jiném světě. Za zády jsme nechali Egypt se všemi těmi nekonečnými prosbami o bakšiš, neustálými dotěrnými žádostmi o peníze i za to, že stojíte na břehu Nilu a ocitáme se v prostředí, kde se stáváme doslova atrakcí. A které je současně atrakcí pro nás.

Dámy v kafeterii z vlněného plechu na Tomáše obdivně koukají a nabízejí pravou súdánskou kávu, kterou si odnášíme v termosce vypláchnuté ve škopku s hnědou vodou. Chuť je nezaměnitelná, stejně tak jako sladkost čerstvě vymačkané pomerančové šťávy. Na večeři si dáváme pizzu a ta … je skvělá. Na plastových židličkách a stolku v prachu hlavní ulice ve Wadi Halfě jsme objevili vynikající jídlo, za které tentokrát neplatíme mnohonásobně více než místní a užíváme si pravého súdánského večera. 

Druhý den vyrážíme zařídit SIM karty, přičemž po hodině a půl sympatická slečna sdělí Tomášovi, že skvělé pokrytí signálem bude v Chartúmu a tady je maximum “edge”. Chartúm je vzdálen 12 hodin jízdy, na kterou se tedy vydáváme další den.

Na cestě do hlavního města 

Budík zvoní 4:30, balíme věci a chystáme se vyrazit na cestu, když zjistíme, že hlavní vchod je uzamčen a nikde není nikdo, kdo by měl klíč. Příčinou pravděpodobně bude fakt, že nikdo na hotelu neuměl ani slovo anglicky a na lístku napsaný čas evidentně nikdo nepochopil.

Ani po prohledání všech šuplíků v zaprášené recepci se klíče nepodaří najít, ale naštěstí se Lindě podaří najít boční vchod, kterým se běžně vynášejí odpadky. Malý průchod stačí akorát tak na to, abychom se jím v podřepu protáhli i se zavazadly a pak za sebou malá vrátka přivřeli, protože je nám jasné, že v opačném směru na svou příležitost čekají krysy.

Na cestě do Chartúmu chyběl kus silnice

Jedeme směr hlavní město. Máme před sebou 12 hodin a asi tisíc kilometrů podél Nilu a částečně napříč pouští. Teplota se od ráda šplhá výš a výš a postupně atakuje 50 stupňů. Olej v motoru je na hranici stovky a hrozí, že budeme muset začít topit dovnitř George, abychom mu odlehčili.

Pohled na dva bělochy, jak polonazí sedí v autě s neznámou SPZkou, překvapuje nejednu silniční kontrolu, která nás raději nechává projet. Konečně veškeré naše dokumenty jsou v pořádku a jsou psány v latince, což je něco, s čím se většina uniformovaných příslušníků nikdy nesetkala.

Vlastnictví dvou typů mezinárodních řidičáků je jako z říše snů, takže kontroly většinou spočívají v tom, že jsme dotazováni na to, zda nevezeme alkohol. Prohibice sice byla zrušena před dvěma lety, nicméně příslušníci to buď neví, nebo zkouší získat drobný úplatek. Během pobytu v Súdánu zjistíme, že navzdory zrušení zákazu prodeje alkoholu nejde fakticky v normálních obchodech sehnat ani pivo. 

Cesta do Chartúmu vede podél Nilu a příležitostně ji zpestřují různé místní zajímavosti. Např. absentující kus silnice, který náhle z ničeho nic chybí, případně retardér, jenž vznikl návozem hromady suti do výšky cca metru. Už chápeme, proč nám bylo zdůrazňováno, že nemáme jet rychle … 

Samostatnou kapitolou je tankování. Benziny po cestě příliš nejsou a když jsou, tak nemají naftu, když mají naftu, nemají obsluhu. Výsledkem je, že tankujeme kdykoliv to je možné a stejně nakonec musíme jednou tankovat z kanystrů, které se snažíme udržovat stále plné.

Na polité ruce Tomáš Lindě doporučí očistit si je pískem. Linda poslechne a dalších několik hodin má ruce od nafty i písku. Zázemí na cestě poskytují lokální kafeterie, kde dostáváme od místních datle, kteří se při jejich darování drží na srdci. Dochází nám, jak upřímný jejich dárek je a co to pro ně znamená. Datle zapíjíme černou kávou, kterou místní automaticky sladí. Neslazená káva znamená, že nedostanete cukr navíc.

Příjezd do Chartúmu

Příjezd do hlavního města, které v překladu znamená “sloní chobot”, vede přes Omdurman, bývalé hlavní město Súdánu v dobách, kdy zemi spravovali ještě Britové. Cesta je lemována kozami, krávami a melouny a my tušíme, z čeho se bude skládat náš jídelníček.

Hrnek uprostřed ničeho

Vjíždíme na most, který obě města spojuje a před sebou máme panorama současné súdánské metropole. Na první pohled nás zaujme kontrast mezi nízkou zástavbou tvořenou obyčejnými domky, několika vysokými budovami, z nichž jedna imituje slavnou londýnskou “okurku” a koloniálními stavbami podél Nile Street.

Vjíždíme do města a před námi se po levici objevuje obrněný vůz, ze kterého vyskáčou maskovaní muži a zastřelí dva mladíky na ulici. Jsme v zemi, kde před dvěma dny proběhl pokus o převrat. Původní plán strávit zde měsíc se rozplývá.

  

Expedice Z101

WEB - https://z101.cz/
IG - https://www.instagram.com/expedice_z101/

 

 

 

We care about your privacy

HUSKY CZ, s.r.o. they need your consent to the use of cookies so that they can better customize the website for you and make it easier to use. By clicking the "I agree" button, you agree to save cookies in your browser, thanks to which you can use the website's potential to the fullest. Details can be found on the page "Information about cookies".

Login
to the HUSKY club