Smyšlený příběh založený na zkušenostech z terénu. Možná tě z něj trochu zamrazí. Je drsný, smutný, poučný a přesto plný naděje. Přečti si o všech potížích života na ulici a taky o vyhlídkách na nový začátek.
Otevírám oči, párkrát zamrkám než si zvyknu na světlo pronikající do plachty nad sebou. Kruci, ta díra je mnohem větší než včera. S postupným probouzením zjišťuju další nepříjemnou skutečnost. V noci pršelo a můj spacák je totálně mokrej. To mi ten den teda pěkně začíná.
Zvednu se a vylezu ze stanu, protáhnu se a chvíli jen tak stojím. Vrátím se do stanu, převlíknu se. Pak chvíli hrabu věcmi. Nastřelim si. Zjišťuju, že mám poslední čistou buchnu. V hlavě si rovnám, co dneska musím udělat: jít do práce a sehnat si čistý.
Ve skladu je to pěkná dřina, což je fajn, i když občas moje už takhle slabý tělo to těžko zvládá. Dneska celej den balím nějaký zásilky, tělo maká, zmrzlý ruce moc dobře neposlouchaj a sem tam mi z nich něco vypadne, no a hlava se občas někam zatoulá. Ještě že jsem si před prací mohl dát, jinak bych to nepřežil, všechno mě bolelo, tělo promrzlý až na kost.
Jsem zvědavej, jestli tuhle zimu ještě přežiju, každej rok je to horší a horší. Musím řešit, kde budu spát, co budu jíst, jestli mi zaprší do stanu, jestli budu mít co na sebe, jestli se vůbec probudím, anebo ne… Ale ne, rychle zahnat tyhle myšlenky, přece jen se snažím na sobě makat, tak tímhle směrem přemějšlej.
Bez práce, spal jsem na kartonu někde u průduchu metra, abych nezmrznul, každej den se modlil, ať už tohle skončí. Nikdo o mě nechtěl zavadit ani pohledem.
Naštěstí se mi během léta podařilo zajistit si práci ve skladu. Jestli mě to baví? To se říct asi nedá, ale ježiš, jsem zatraceně vděčnej za to, že mi někdo dal šanci si vydělat aspoň na jídlo a že mám nějaký režim.
Ještě že nejsem úplně všem ukradenej a aspoň ti teréňáci mě občas přijdou navštívit a zvednout mi náladu. Jak já doufám, že je dneska potkám.
Z mýho přemejšlení mě vyruší kolega, kterej potřebuje s něčím poradit. Pomůžu mu a vracím se na svý místo a znovu se zabírám do práce.
Z rádia zní reklamy na vánoční dárky, to zas začíná tohle období, ach jo. Najednou ke mně přijde vzpomínka. Koukám na hořící krb, teplo domova, stromeček, kterej sahá až ke stropu, všechno je nádherně vánočně ozdobený.
Na gauči sedí holka zabalená do deky, upíjí horkou čokoládu, v jejích očích je vidět jiskra, taková ta, když jste šťastní a na něco se opravdu těšíte, a když okolo ní projde její máma, pohladí jí po vlasech.
A já? Utřu si slzu, která mi stéká po tváři a odcházím od okna, kterým jsem koukal do obýváku nějaký rodiny a jenom si představoval, jaký to asi tak je mít „doma“. Otřesu hlavou a vrátím se do přítomnosti, ještě že už je za chvíli konec směny.
Jdu z práce, moje nálada je snad ještě horší než ráno. Jsem fakt dead. Chci nastoupit do tramvaje, když zahlídnu brašny. Yes, tereňáci! „Ahoj.”Dáte mi nějaký čistý?” „Jasně, tak tři?” „Jojo.” „A co k tomu?” „Jen vody.”
„Jak se máš?” „Nic moc.”„A čím to je, že nic moc?”„ Ále, mám díru ve stanu a prší mi do něj.”„A jak dlouho jí tam máš?”„Noo, je to už pár tejdnů, nějak se jí snažil opravit, ale moc to nepomohlo. Dneska ráno jsem se vzbudil a byla ještě větší a měl jsem totálně prochcanej spacák a věci.”
„Hele my máme k dispozici nějaký stany, kdyby si chtěl, tak ti můžeme jeden dát.”„Fakt? To by bylo super.”„Akorát pro něj musíme dojít. Tak se sejdeme v sedm na Ipáku?” „Joo, to by šlo.” „Dobře, budeme tam.” „Díky moc, jste zlatý, taky tam budu.”
Hned co jsem si stan vyzvedl, tak jsem si ho postavil, dokonce jsem dostal i spacák. Netušil jsem, že dneska taky budu mít takový Vánoce.
Lehnout si do suchýho a teplýho, to si neumíte představit, jakej je to krásnej pocit. Dneska se bude ale spát! Můžu v klidu zavřít oči a nebát se, dnešní noc mrznout nebudu.
Tento příběh je smyšlený, podobnost se životy našich klientů je čistě náhodná, i přesto si však myslíme, že se nám podařilo alespoň rámcově vyzdvihnout neduhy života na ulici s přicházející zimou a potřebnost materiální pomoci pro lidi bez přístřeší. Děkujeme za ni!
Web - http://www.progressive-os.cz/
HUSKY CZ, s.r.o. they need your consent to the use of cookies so that they can better customize the website for you and make it easier to use. By clicking the "I agree" button, you agree to save cookies in your browser, thanks to which you can use the website's potential to the fullest. Details can be found on the page "Information about cookies".
And get discounts and other great benefits in a few seconds