Ondřej na cestě do Magadanu - část 8. | HUSKY EU
Ondřej na cestě do Magadanu - část 8.

“120 dolar”  Povídá pohraničník… To je moc tolik nemám “A skolka máš”. Vytahuju pár posledních Sumů a dávám je na stůl … v přepočtu asi 8 dolarů. Pohraničník je strká do kapsy “Všo charašo, bystro uchadij, šef zdiez za minutu” prohlašuje s úsměvem a tak po 22 dnech opouštím nádherný Tádžikistán! Tahle země má toho tolik co může nabídnout a naštěstí je toho pořád tolik co turisté neobjevily a tak je pořád možné tu pořád zažít čirou svobou a pocit z objevování téměř nepolíbených míst. 

 Úžasné velehory skončily. Teď už jen poušť… až do Gruzie. Po měsíci a půl v horách je to celkem razantní změna. Nikde nic, vedro a x set kilometrů rovně.

Po tom co jsem přeročil hranice do Uzbekistánu mířím do Samarkandu, kde vím, že se nachází pivovar Pulsar s českým sládkem Jaroslavem a tak zastavuji přímo před branou a ptám se vrátného zda je Jaroslav v práci. Jdi do druhého patra, tam má kancelář, rád tě uvidí, povídá vrátný. S Jaroslavem jsem se neznal, nedal o sobě nijak vědět a prostě to zkusil, protože jsem si říkal, že by to byl určitě zajímavý zážitek potkat čecha co několik let žije v Uzbekistánu a vede jeden z největších pivovarů v zemi, no a taky k tomu všemu jsem pivař. To byl vlastně asi i ten hlavní důvod, protože pivo ve Střední asii není zrovna chutný. Jaroslav mi bez váhání ukazuje pivovar a vysvětluje mi jak vše chodí - nejen v pivovaru, ale především v Uzbekistánu. Jedna značka aut, auta na zemní plyn, hodně špatný benzín, neustálý nedostatek všeho a samozřejmě obrovská korupce. K tomu všemu cucám Pulsar, který logem nápadně připomíná Plzeň, ale chutí má do ní pořád dost daleko. I tak mi ale chutná, protože to pivo prostě dělá čech a je to znát!

V Uzbekistánu krom starých měst Hedvábné stezky není téměř nic zajímavého. Miluju hory a přírodu, ale nenavštívit zdejší památky by byl vážně hřích. Samarkand, Bukhara a Khiva, tři města mezi nimiž je přejezd vždy téměř 500 kilometrů pouští. Fakt nic záživnýho. Navíc když tu jde natankovat jenom 80-ti oktanová tekutina co marně připomíná benzín. Ale, co motorka i tak jede. Projíždím městy a všechny vypadají stejně, spousta mozaiky a krasné architektury a konečně taky trochu dobrého jídla! Zemí kde téměř nic neroste (kromě melounů, ty rostou ve střední asii snad všude) pokračuju na sever do Kazachstánu. Mám totiž v plánu objet Kaspické moře a přes Dagestán a Čečensko dojet opět do hor. Tentokrát na Kavkaz. Krájím kilometr za kilometrem a letím pustinou. Každý den minimálně 600 km ujedu. Mám toho dost a zrovna když přijíždím přes první kontrolní body v Dagestánu a potom v Čečně padá na mě únava a tím pádem i první větší depka. Nebaví mě to, je vedro a navíc jsem v oblasti kde se né cítím úplně bezpečně. Všichni chlapy tu totiž vypadají stejně - na Kadyrova. Vousy zastřižený do špičky a bez knírku. Vypadá to celkem děsivě, když jdu večer na večeři a celá gastinice se na mě podívá. Už abych byl v Gruzii, tam se snad budu cítit líp.

Sepsal Ondřej Vlk

 

Přečti si další díly:

Ondřej na cestě do Magadanu - část 1.

Ondřej na cestě do Magadanu - část 2.

Ondřej na cestě do Magadanu - část 3.

Ondřej na cestě do Magadanu - část 4.

Ondřej na cestě do Magadanu - část 5.

Ondřej na cestě do Magadanu - část 6.

Ondřej na cestě do Magadanu - část 7.

Ondřej na cestě do Magadanu - část 9.


We care about your privacy

HUSKY CZ, s.r.o. they need your consent to the use of cookies so that they can better customize the website for you and make it easier to use. By clicking the "I agree" button, you agree to save cookies in your browser, thanks to which you can use the website's potential to the fullest. Details can be found on the page "Information about cookies".