Cyklocestování: část 2. - rok 2017 na kolech | HUSKY EU
Zell am See_Alpy_2017

Během jarních měsíců, které rychle utekli, jsme našlapávali kilometry kolem “komína”. Počátkem května, už celí nedočkaví, jsme seděli ve vlaku do Budapešti. Plán byl po Dunajské cyklostezce došlapat do Vídně a přes Pasov až do Alp a pak přes Mnichov zpátky do domů. Začátek cesty přes Maďarsko byl příjemný, obohacen zastávkami v termálních koupelích ve Štúrově a Komárně. Skoro jako dovolená :). Ve Vídni nás trochu zlobilo počasí, ale zbytek Dunajské stezky až do německého Pasova byl příjemný. Dunajská stezka je v tomto úseku cyklodálnice kde na kopeček nenarazíš. Když jsme dojeli do Salzburku a viděli před námi Alpské štíty, tak jsem si neuměl představit, kudy budeme šlapat dál. Stezka se naštěstí kroutila údolími a průsmyky až do Zell am See. Z této části cesty nám spadla čelist. Neuměli jsme si představit, že budeme s prckama na těžko naložení projíždět pod štíty Alpských velikánů. V Zell am See nás bohužel opustilo štěstí. Olík, náš starší kluk, odpoledne během řádění na dětské hřišti spadl z prolézačky a celou noc se budil bolestí. Ráno nás čekala nechtěná zkušenost s rakouským zdravotnictvím. Diagnóza zněla bohužel naprosto neúprosně - zlomená klíční kost, zafixovat a měsíc v klidu. No co se dá dělat, sbalili jsme si saky paky a domů dojeli vlakem. Bylo to krásných 15 dnů s najetým tisícem kilometrů.

Další cesta měla být pro děti a manželku, jako že “v létě k moři”. Plán pokazilo ale počasí, na červenec panovaly velmi nízké teploty a bouřka střídala déšť, bylo tak jasné, že to taková idylka nebude. Cesta vlakem je vždycky bojovka, už jen než ten náš cirkus naložíme. Dorazili jsme do Berlína a stálého deště jsme absolvovali projížďku po místních pamětihodnostech, Braniborská brána, Alexander platz a ulice Unter den Linden. Déšť nás neopustil ani na výjezdu z metropole, kdy jsme navíc museli objíždět zatopené ulice a polámané stromy, následky nedávných bouřek. Po dalších dvou dnech při dešti, kdy se měnila pouze jeho intenzita, jsme dorazili do starobylého městečka Waren. Po tom, co se Verče ulomil pedál a mě rozsypal střed, už nám té smůly přišlo trochu moc. Přes depresi jsme se během volného dne za vydatné pomoci láhve rumu přenesli a řekli si, že je jedno kam dojedeme, protože jsme spolu a naše cesta je cíl.

Z centrálního skladu dovezli nový středový díl a na opravených kolech jsme konečně dojeli do Rostocku a k Baltskému moři. Tam se počasí na nějakou dobu umoudřilo a my si mohli užít parádní písečné pláže s horkým bílým pískem. Dojeli jsme na nejsevernější bod Německa na Kap Arkona a z Rujány přejeli lodí na poloostrov Usedom. V polském Svinoústí jsme se rozloučili s mořem a ujížděli komárům, kterých ve zdejší marině, ale i cestou do Štětína, bylo plno. Tam jsme se vrátili zpět do Německa na cyklostezku Odra-Nisa, to je opravdová cyklodálnice vedoucí Oderským národním parkem po říčním náspu. Bohužel jsme se na začátku cesty a následně u moře zdrželi déle než bylo v plánu a museli každý den šlapat přes 100 km, jednou dokonce 160. V Liberci se k nám na víkendovou cestu Českem domů připojila mamka s psíkem a po 17 dnech jsme projeli brankou našeho domu.

A jelikož z jarní cesty nám zbyl ještě týden dovolenky, využili jsme ho při poslední cestě v roce 2017, ta nás zavedla do Dánska. O sedmihodinové cestě vlakem do Hamburku nemá cenu se příliš rozepisovat, s hyperaktivními dětmi je to v přeplněném vlaku vždycky masakr. Cyklotrip Around Denmark by se dal rozdělit na dvě části, prvních dvanáct dní po pobřeží Severního moře na Skagen, nejsevernější bod Dánska a na zbývajících 12 dní podle moře Baltského zpět do Hamburku. Pobřeží Severního moře bylo malebné, pastviny vystřídali písečné duny a následně křídové útesy s malebnými majáky a zbytky druhoválečného Atlantského valu. Od oceánu hodně foukalo, ale deště bylo minumálně. Poznali jsme, že Dánové jsou velmi přátelští a pohostinní lidé. Také jsme se seznámili s místními “schelters”. S tímto “ubytováním” jsme se setkali během treků ve Skandinávii, ale v Dánsku fungují “schelters” trochu jinak. Je jich opravdu hodně, jejich polohu najdete pomocí aplikace a většinou jsou pod patronátem nějaké organizace, které je spravuje, tenisový klub, dobrovolní hasiči, skauti a podobně. Takže obvykle je v dosahu záchod, elektřina a tekoucí voda, občas za dobrovolný příspěvek i sprcha.

Na Skagenu se otočilo počasí a my neměli až do Hamburku snad žádný den bez deště, jeden den byla dokonce silná vichřice. Baltské pobřeží bylo o poznání méně malebné, ale o to více obydlené. V Aarhusu jsme navíc museli řešit výměnu zlomené přehazovačky. Do Německa se vrátili v hanzovním městě Flensburg a pokračovali dál do Lubecku. Tam jsme u našeho hostitele přes cyklokomunitu Warmshowers strávili dva příjemné dny a měli tak možnosti si toto překrásné město důkladně prohlédnout. Přejeli jsme do Hamburku a tam jsme zvolili stejný postup a zůstali jsme u našich hostitelů o den déle, ten jsme opět strávili prohlídkou přístavu a města. Dánsko se nám líbilo natolik, že jsme se rozhodli tam v dalším roce podniknout opravdu velkou cestu. Ale o tom příště.

Sledovat nás můžete na našem profilu Berkovinakolech.

 


We care about your privacy

HUSKY CZ, s.r.o. they need your consent to the use of cookies so that they can better customize the website for you and make it easier to use. By clicking the "I agree" button, you agree to save cookies in your browser, thanks to which you can use the website's potential to the fullest. Details can be found on the page "Information about cookies".