Mezi kmeny údolím Omo - část 1
Málokterá část je Etiopie se těší takovému zájmu cestovatelů jako údolí řeky Omo na jihozápadě země. Vlastně by se bez nadsázky dalo říci, že právě sem směřují zástupy turistů z celého světa, kteří chtějí poznat jeden z etnologicky nejunikátnějších koutů světa, takže nám nezbývá, než naložit do George průvodce a vyrazit.
Na cestě
Vyrážíme po nové silnici z Addis směrem na jih, protože do regionu při keňsko-jihosúdánské hranici se dá buď letět přímo z hlavního města, nebo jet několik dní autem, což je varianta, kterou preferujeme, takže nezbývá než se obrnit trpělivostí a vybavit několika kanystry nafty. Časem zjistíme, že nám do nafty místní prodejci přimíchávali vodu … .
Cesta do údolí řeky Omo vede po hranicích Velké příkopové propadliny, což není nic jiného, než několik tisíc kilometrů dlouhá proláklina, vytvářející dokonale panoramatické výhledy. Jeden takový výhled se před námi otevírá na silničním odpočívadle, takže máme před sebou tuhle perlu jako na dlani.
Serpentýny vedou nahoru a dolů a vedou nás do nitra regionu pojmenovaném po řece Omo, kolem které žije na etiopské straně přes 50 různých etnik. To je docela úctyhodný počet, když uvážíme, že v celé zemi jich je přes 80.
.jpg)
Řeka Omo má necelých 800 km a ústí do jezera Turkana, jehož většina leží už v Keni. Tam se dostaneme až asi za další dva měsíce našeho putování, protože přejet etiopsko-keňskou lze jen na místě určeném v papíře z úřadu v Addis. Člověk si říká, proč země, která se tváří, že turisty láká s otevřenou náručí, ve skutečnosti dělá vše proto, aby zážitek byl sice silný, ale ne nutně pozitivní.
Na návštěvu regionu máme omezený čas
Je to právě proto že možnost pobývat v bývalé Habeši je časově podmíněna papírem pro naše auto, za který jsme zaplatili asi 1 000 USD. To není tak moc, protože hrozilo, že bude muset zaplatit 25 tisíc USD.
Abychom čas využili skutečně efektivně, máme u sebe průvodce, který připravil itinerář návštěv jednotlivých míst a vysvětlil nám, že není možné do vsi jen tak dojet a tam chtít něco vidět.
-
Za prvé
některé z vesnic je dobré navštěvovat především dopoledne, protože v odpoledních hodinách jsou zejména mužští členové kmene podnapilí.
-
Za druhé
do každé vesnice je třeba vzít místního průvodce z daného kmene, kterému se zaplatí poplatek, na jehož základě můžeme do vesnic vstoupit a fotit.
-
Za třetí
nemáme vyhovět prosbám dětí o nějaké peníze jen tak. Máme je utratit na místním trhu, kde se prodávají nejrůznější výrobky lokální provenience. Vybaveni těmito informacemi vyrážíme do první vesnice.
Mezi kmeny
Zastavujeme u cedule hlásající, že vesnice kmene Konzo je součástí dědictví UNESCO a jdeme pešky za naším průvodcem. Ten nás vede úzkými uličkami lemovanými kamennými hradbami směrem do kopce.
Na konci cesty se nachází otevřené prostranství, uprostřed kterého je kámen a kolem dokola sedí povykující stařeny, které se halasně dožadují focení výměnou za drobný úplatek.
Náš pohled padne na kámen uprostřed “návsi”, který neslouží k ničemu jinému než k tomu, aby se z chlapce mohl stát muž. Když je dost silný na to, aby přehodil kámen přes hlavu, může si vybrat mezi vesničankami budoucí ženu, se kterou může jednou za dva roky zplodit potomka. Interval je přesně dán. Ve chvíli, kdy žena porodí, tak se muž na dva roky stěhuje do jiného přístřešku a má za úkol věnovat se zajištění živobytí.
Nedá nám to a zkoušíme, kolik kámen váží a zda ho skutečně zvedne jen muž. Tomáš bere kámen do rukou, zvedá do ho nad hlavu, háže přes rameno a … může si vybrat ženu! Směřuje svůj pohled na halekající stařeny v bederních rouškách, které zděšeně umlknou a tím máme na chvíli pokoj.
.jpg)
Pokračování příště…
Na našem blogu se ještě dozvíš:
Více fotografií:
