HUSKY CESTUJE: PŘECHOD FANSKÝCH HOR V TÁDŽIKISTÁNU S MARTINEM - ČÁST DRUHÁ
Tádžikistán je velmi hornatou zemí. Mnozí cestovatelé vám dají za pravdu, když zmíníte, že Fánské hory, které se nachází na severu země u hranic s Uzbekistánem, jsou možná tím nejkrásnějším pohořím v celé střední Asii.
Mám před sebou 18 kilometrů
Cesta je příjemná a v některém z jezer se plánuji smočit a osvěžit. Bohužel jezero číslo jedna a jezero číslo dvě mají neobvykle kalnou, až hnědou barvu. Je to zvláštní, pamatuji si je plné průzračné vody, která se doslova dala pít.
Že je něco v nepořádku se dozvídám záhy od jednoho z domorodců. U jezera číslo tři totiž byl před pár dny sesuv půdy. Byly zde silné deště a blesková povodeň smetla vše, co jí stálo v cest.
Docházím tedy k místu, kde jsou v bahně uvíznutá auta, mrtvá zvířata a popadané sloupy elektrického vedení. Jsou zde ale také desítky lidí. Někdo jen stojí a okukuje situaci, ale většina z přítomných se snaží nějak pomoci. Přeci jen voda smetla jedinou přístupovou cestu do hor a pokud by se nic neudělalo, zůstala by většina vesnic bez přístupu k elektrice, ale hlavně by byly totálně odříznuty od světa a od zásob.
- HUSKY TIP: Přečti si Přechod Fanských hor s Martinem - část první
Než se vše uklidí do takové míry, aby zde projela auta, bude to ještě dlouho trvat a mě čeká ještě několik kilometrů, které chci zvládnout do setmění. Toulat se místními horami za tmy skutečně nechci.
Přicházím do malé vesničky u čtvrtého jezera. V něm je již průzračně bleděmodrá voda. Za soumraku docházím k domku, který patří pánovi se zajímavým jménem. Jmenuje se Jumaboi, což v překladu znamená „bohatý v pátek“. Pan Jumaboi provozuje ve zdejších horách jediný dostupný guest house a souhlasí s tím, že můžu spát na jeho zahradě v altánku.
Už za tmy si připravuji svoje outdoor vybavení:
Vyžádám si konvici s teplým čajem. Dnes spím ještě nízko, zhruba v 1900 metrech nad mořem a teplota po setmění padá na příjemných deset stupňů.
Nejtěžší část cesty
Další den mě čeká poněkud strmější stoupání až do výšky 2700 metrů nad mořem k jezeru číslo sedm, které je ve zdejší hierarchii nejvýše položené.
.png)
Blíží se déšť, proto oceňuji, že můj nový ultralehký stan Sawaj Camel 2 se dá postavit během dvou minut. Krátký déšť tak přečkám v suchu a před večeří, kterou budu vařit na ohni, se stihnu ještě vykoupat ve studené vodě, která má zhruba pět stupňů Celsia.
V noci padají teploty skutečně nízko. Termoprádlo a teplá zimní bunda se skutečně hodí, stejně tak jak teplý spacák. Spím tak tvrdě, že první dvě noci neslyším ani budík, který jsem si nastavil na jednu hodinu ranní. Tehdy totiž je nejčistší nebe a je vidět mléčná dráha pouhým okem.
Třetí den mého treku přes Fánské hory je ten nejnáročnější. Musím totiž vystoupat do průsmyku ve výšce 3300 metrů nad mořem.
Vzduch je v těchto výškách řidší a s těžkým batohem se mi jde velmi těžko po zdejších neznačených cestách. Mnohdy musíte cestu jen tušit, protože je zde nulové značení a pohyb turistů minimální. Většinou se tak jedná o pastevecké stezky, které místní domorodci chodí po stovky let.
Zdejší vesnice vznikly převážně v polovině 19. století, kdy se do zdejší oblasti dostali Rusové a místní utekli z měst do hor. Zachovali si proto některé tradice a hlavně dialekty, které ve městech již nenajdete. Zjednodušeně by se dalo říct, že v každém údolí se mluví trochu jinak a lidé z měst místním mnohdy nerozumí. Ruština je ale univerzální jazyk všude na území bývalého Sovětského svazu a hodí se jí znát i zde!
Bohatství tu má jinou hodnotu
Po náročných pěti hodinách stoupání konečně přicházím do průsmyku Tovasang. Kolem je pastevecká rodina, která z dálky pozoruje své stádo ovcí. Jedna ovce stojí cca sto dolarů a rodina jich má kolem sedmi set kusů. Umíte si tak představit, jaké bohatství se prohání po zdejších vrcholcích.
Zabřednu do krátké diskuze, ve které se dozvím, kolik má kdo dětí, jak dlouho jsou v horách se stádem, než se vrátí na zimu do vesnice, v jakých zemích pracují jejich příbuzní, a spoustu dalších informací.
Setkání s místními je vždy velmi zajímavé. Člověk si uvědomí, jak krásný a pohodlný život v Evropě máme, a také to, s jak málo se dá ve zdejších horách přežít. Každá pastevecká rodina má v některé z okolních vesnic dům, většinou uplácaný z bláta a kamení, a do hor se stády vyrážejí od června do konce září. To je doba, kdy ve zdejších horách není sníh. V horách si pak přes léto postaví stany, ve kterých několik měsíců žijí a jakmile napadne první sníh, vrací se se stády zpět do vesnice.
Fenomenální výhledy
Výhledy z průsmyku jsou fenomenální. Moc se zde nemohu zdržet, chci ještě před stmíváním sejít do údolí a najít vhodné místo na kempování. Ve zdejších horách nepotřebujete žádné povolení. Prostě si rozděláte svůj skladný stan, kde se vám chce.
Nicméně se občas stane, že si tak ležíte ve stanu a odpočíváte po náročném dni a najednou se kolem vás prochází stovky ovcí, které mnohdy jen do stanu nahlédnou a s naprostým nezájmem pokračují dále. Velmi často se vám také stane, že kolem vás projíždí někdo na oslíku.
Horské vesnice a usedlosti jsou velmi těžko dostupné a do mnoha z nich se nedá dostat autem, protože sem nevede cesta, oslík je tak nejčastějším dopravním prostředkem nejenom pro lidi, ale hlavně pro zásoby.
Pokračování příště…
Na našem blogu se ještě dozvíš:
Více fotografií:
