Okolnosti se sešli tak, že tento rok, je na dlouhou dobu poslední, kdy bude něco podobného možné podniknout. Další rok už jde Olík do školy a limitovali by nás čas prázdnin. Rozhodli jsme se tedy sbalit a vyrazit na půl roku. Po promyšlní možností kam, jsme se rozhodli zůstat v matičce Evropě. Je tu tolik míst, která jsou krásná a ještě jsme je neviděli. Pro děti dobrá síť cyklostezek a pokud by byl opravdu nějaký zásadní problém, tak je možné být vlastně za pár hodin doma. Naše cesta je cíl. Není až tak důležité kam vyrazíme, ale důležité je, že budeme jako rodina spolu a společně budeme dobrodružství prožívat.
Už od konce roku jsme se na cestu připravovali. Plánovali co vše je třeba udělat, abychom mohli na půl roku opustit naše domovy a měli se kam vrátit. Pracovali jsme, abychom na cestu zvládli našetřit. Obíhali úřady, abychom si nenechali žádný dluh na pojištění a daních. Sepisovali vybavení, dokupovali a ladili kola, aby takovou cestu vydržela. Není jednoduché se sbalit na tak dlouhou dobu, navíc s dětmi a navíc tak, aby vám pokud možno nic nechybělo. Hodně zásadní je pro nás stan. Je potřeba se v suchu s teple vyspat, abychom měli sílu na další dny v sedlech a zároveň počítat s přijatelnou hmotností. Tady byla jasná volba Husky Baron 4, kam se všichni pohodlně vejdeme i s brašnami a měl by nás ochránit i ve velmi špatném počasí, které nás může na cestách potkat. Další důležitou kapitolou jsou spacáky a tady padla volba na Husky Drape. Vyrážíme už na konci března a jako první nás čeká přejezd Šumavy a Alp. Tam může být dost chladno. Důležitá součást výbavy je oblečení a tady pro nás byla Husky jasná volba. Cyklocestování je jiné než klasická cyklistika. Nepotřebujeme kalhoty s cyklovložkou, nebo upnuté dresy. Potřebujeme oblečení, která nás ochrání za všech podmínek, snese každodenní použití ve venkovních podmínkách a budeme se s něm cítit pohodlně během celodenního šlapání, ale i když z kola slezeme. Museli jsme také řešit jaké s sebou vzít nářadí a náhradní díly, elektroniku, která nám pomáhá navigovat se a zůstat ve spojení s domovem, vaření a mnoho dalšího.
V nesposlední řadě je nutné také naplánovat trasu. V rozsahu 6 měsíců to není možné příliš do detailu. Každý plán vydrží první setkání s realitou a pak je třeba improvizovat. Ale sestavili jsme si plán trasy, kudy bychom se chtěli ubírat a jaká místa chceme 100% vidět. Vytipovali jsme si také místa na spaní. To řešíme různě. Občas na divoko, ale to jen na místech, která považujeme za bezpečná. Asi nejčastěji v kempech, protože s prckama nějaké zázemí potřebujeme. A občas u někoho z komunity dalších cyklocestovatelů Warmshowers. Trasu jsme tedy naplánovali nejprve směrem na jih, což znamená přejet v Česku Šumavu a v Rakousku Alpy, abychom se dostali do Itálie. Tady směr západ na Lago di Garda a dál směŕ Milano. Odtud ke Středozemnímu moři až do Janova a pak po pobřeží do Francie a Monaca. U St. Tropez udělat zajížďku do Provence a zpět k moři odkud pošlapeme až do Barcelony a Valencie. Tam je jedno z největších oceanárií v Evropě a to bude pro naše kluky něco. Dál cesta povede vnitrozemím Španělska ž k Atlantiku od Bilbaa a odtud zpět do Francie podle pobřeží Atlantiku. V Normandii se plánujeme přeplavit přes La Manche do Anglie a pak dále do Irska a odtud do Skotska. Celkově to dělá okolo 10 tis km v sedlech kol, což je poměrně ambiciózní plán, který slibuje nezapomenutelné zážitky
Koncem března přípravy vrcholí. Lámali jsme si hlavu nad tím, co ještě budeme na takovou dobu potřebovat a do komínků skládali jednotlivé kapitoly vybavení. Spaní, vaření, oblečení, servis a náhradní díly a tak dále. Na vše se připravit nelze, ale z principu se snažíme problémům předcházet. Každá lapálie, kterou na cestě musíte řešit se násobí přítomností dětí.
Dva týdny před odjezdem proběhly rozlučky s kamarády, jedna v hospodě a druhá klasicky u ohně pod převisem. Poslední týden jsme vše naskládali do brašen a ladili poslední drobnosti. Přišel poslední den v práci a po pěti letech loučení, s nyní už bývalými, kolegy. Odpoledne jsme se rozloučili s rodinou a večer jsme si s Verčou museli dát pár skleniček, abychom se před odjezdem trochu uklidnili. Naší malí kluci bezstarostně usnuli, protože netušili, co jsme na ně připravili a co je čeká. To ostatně my také ne. Dobrodružství může začít.
Pokračování příště už přímo z cesty.
Článek sepsali Berkovi Na Kole
